Dopadla na mě šerota,
ta podzimní, s deštěm a plískanicí.
Chodníky listím nastlané,
jak laciným linoleem přikryté
klouzají.
Zas upláchl kus života,
a teskno bude v polích a na vinici.
Smutky jdou a není to přehnané:
za krk se usadí, jak přibité
a drásají.
Kde skončila ptačí píseň
ze sirých hájů a z břehů řek ?
Kraj tichem tím strádá
a studený vítr snaží se naladit
ten svěží hlas.
Jediné, co vyloudí, je tíseň;
co dal by za notu, nebo za trylek ?
Začalo mrholit, mlha padá:
hle, sýkorka, může nám poradit,
jak přežít ten čas.
Čas plískanic
ten nedá nic
než lezivo
a vetře se to všude.
Stín se protáhne
smutek bude
v zádech
a zase jeden nádech
Madam Melancholie,
co kdovíkde se vezme,
ať zase si jí trochu užijem**
20.12.2024 17:47:25 | cappuccinogirl
No, dyť to píšu. :-)) Děkuji za báseň. :-))
20.12.2024 18:51:25 | Kan
...aspoň vidíš, že s tebou souzním, Kane:-)))
Musela jsem na stejnou notečku, páč tohle počasí je i pro mne na co nejrychlejší "rozehnání":-)))*
20.12.2024 20:04:28 | cappuccinogirl
Když jsem to psal a díval se z okna, musím říct, že se mi hezky trpělo. Pak takové saní jde samo. Díky tomu se mi podařilo napsat několik, lehce temných věcí. :-)) Zatím dobrou.
20.12.2024 23:22:18 | Kan
..užít si ho :)
vnímat vše, co nabízí
nikoli co bere
19.12.2024 16:15:34 | šuměnka
Jen jsem si vyzkoušel, jaké je to být vnitřně rozervaný. Já těm náladám nepodléhám. Já jsem ve věku, kdy se má člověk jen radovat. Děkuji za komentář. :-))
19.12.2024 17:29:57 | Kan
Jójó, roztomilé sýkorindy...ale dokáží být pěkně dravé, až nechutně..
Příroda je krutá. Je to boj o přežití...v lidské společnosti je to ovšem taky tak
19.12.2024 15:49:42 | Anfádis
To občas vidím ve čtvrtek v jednom obch. řetězci. To je boj. Už se vůbec nedivím, že posunuli důchodový věk. Jak ti mí "spolužáci", ale, dovedou kmitat a bojovat, to musí být vládě líto posílat je do důchodu. Já vím, že jsem, teď, trochu mimo mísu, ale trochu jsi mě popostrčila. Děkuji za komentář. :-))
19.12.2024 17:36:12 | Kan