Nízká úroveň temnoty

.

Zavřené dveře, okno dokořán

tisíce nocí a pořád sám...

tvá fotka na stole vybledla 

kouřím tak nějak ze setrvačnosti 

mé kosti v noci svítí a v nich paraziti

..žijí tu s námi v nízké frekvenci

jsme lapeni ve hře, uzavřeni

labyrint plný krys, uspaný lid

utrpení ...

Stojím v lese a vzpomínám na tebe

byla jsi mi vším i ničím, nezvládám

..ano, nezvládám už ty lži

vlky v rouše beránčím, neposkvrněný cit

s kapkami mé vlastní krve, na obloze zítřka

...slunce byl kdysi přístav, než ho začali stínit

padá nám na hlavu jedovatej koktejl

..lidem kolem je to fuk, jsou roboti

v dluhový smyčce, pak skapeme o to jim jde   -  blokujem se strachem

Tahle hra je nekonečný příběh

...ale to mi jsme stvořitelé ne oni v masce škále smrti, 

jsme jdoucí do propasti nevědoucí co je dole

Naše mysl je kurva bordel

za vše platíme životní energií - dobrovolně...

. žumpu nejde zkrášlit růžemi pro Algernon