Plazím se s tváří zjizvenou,
ve stínech pouličních lamp.
Duši mám dávno ztracenou,
jsem sobě vlastní klam.
Snažím se najít cestu svou,
objevit vlastní happy end.
Život je pro mě tmou,
a světlem zároveň.
A tak se plazím rychleji,
sedřený na kost o beton.
A marně doufám v naději,
že mě snad světla sežehnou.
Najednou ve tmě vidím světlo,
že by, snad, není to sen?
Pak zaostřím a už mám jasno,
jen odlesk břitvy, přišel nový den...
nový den, nový okamžik
a nový strach či nové tancování
je tady - prostě už vznik´
a odevzdá vše co má, když nebudem mu bránit...
22.12.2024 11:22:08 | šuměnka