Havrani v oranici.

Havrani hledají v oranici:
včera to pole zorali.
Matka straší děti polednicí:
křičet, aby přestaly.

Za okny listí se prohání:
a, už se, taky, brzy stmívá.
Od polí hlasy zní havraní,
jak, jen, to s podzimem bývá.

S večerem přibývá chlad,
matka s dětmi si u kamen zpívá.
Stačí se okny podívat:
vzpomínka, ve mně, stále je živá.