Parkovací sejšn

jedna za druhou

ty někde nevím kde

na přechodu pro chodce

brzdím co to jde...

stál jsi tam a pak zmizel

jako přízrak...

Jsou dny kdy to stojí za dvě věci

hodit si špagát?

stará půda jak z hororu, zhnilé dřevo

pachuť smrti i života , vše na rozhraní

vánoční mrtvé stromky, baňky z foukanýho skla, žádná Ladovská zima

dva chlapi se líbaj a pes chčije na rohu

 

..parkují na Svoboďáku a nějak nic nechápu

 

Zvonky a řezězy,  andělíčci s velkýma zadkama

kostel praská modlitbama, svěcená voda

Chytli lidí v pasti mrtvolnejch světců

berou nevědomím životní sílu

 

 

Přeběhnu město  šílenejch atrakcí

tady už tě lásko nepotkám

Cesta je široká a já tak nějak ztracená

 

 

.