Bílá tma dřímá ve světel veletoči
falešná karta padla na stůl ořechový
to jen ocel kosy zazvonila o kámen
a bída hraje mariáš v rubáši rudém
Až zvony na šibenici skončí tu trýzeň
a zvednem korbely s velbloudí krví
kořiti se královu hermelínu budem
a kat si špalek temnou nocí obarví
Hřály nás tropy ve dne i v noci
v záři milodarů půlměsíce
přestáli jsme hoře mnoho
přestáli hoře na tisíce
Láska tou bílou tmou prosvítá
milování se v těch světlech točí
každá mince má dvě strany
pohleď jen na své milé oči
Hlubina hlubin dává světu žít...
Mince a její dvě strany, to je stylový...o tom je život.
A tady je utrpení, nejistota, naděje i láska... zajímavě namíchaná Quatro formagge*
28.12.2024 13:52:57 | cappuccinogirl
děkuji za podporu básně, namíchal jsem ji inspirován Tao-te-tingem od Lao-c´, takže trošku čínské kung-pao
28.12.2024 14:04:17 | Pablo Kral
No nevím, asi jsem jediný kdo opravdu ty metafory moc nechápe. Ale co autor to originál
27.12.2024 18:17:40 | Admirál
Nebylo mým úmyslem, aby čtenář báseň pochopil (porozuměl jí), ale aby citem procítil paradoxii světa - v tom bych viděl onu "originalitu". Jinak děkuji za upřímný komentář, každopádně potěšil.
27.12.2024 18:55:42 | Pablo Kral