Ovečkárna mraků
Ovečkárna mraků
Pastýř večer
zahání svá oblaka
do košáru nebe
mezi hvězdami
Bílá rouna
se převalují přes ohrady horizontu
měkká jako dech
zatímco měsíc
češe jejich stříbrnou vlnu
Pod nebeskými pastvinami
leží údolí
plné mlžných jehňat
která se učí chodit
po špičkách ranní rosy
daleko od vlčího větru
Někde nad horami
stojí starý ovčák čas
a jeho hůl
kreslí do vzduchu
neviditelné ohrady
pro zatoulané sny
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Mně se to moc líbí, zase ta tvá fajná přirovnání v prostředí snové ovečkárny ;-) až se kouknu na nebe, uvidím už jen ovečky, ne obláčky a mráčky ;-) Pastýř večer a ovčák čas... moc fajn!
Děkuji za milé nedělní počtení :-)
29.12.2024 10:09:53 | Rafinka
říkám si, proč by ale zatoulané sny měly mít ohrady - když chtějí plout?
jen ať si skáčou přece nocí, kam jen budou chtít
ať volné jsou jak beránci - zkus jim to dovolit
a moudrý ovčák s úsměvem si fajfku zapálí a jenom holí chce jim pokynout..
**
a dík, že jsem si musela najít, co je "košár" :)*
29.12.2024 08:53:00 | šuměnka
Dobré ráno a děkuju za milé zastavení. :-) Vnímal jsem to spíš tak, že je to jakési místo jejich bezpečného návratu, domov, který zde mohou najít? Podobně jako když se někdo musí ztratit, aby našel sám sebe
29.12.2024 09:20:19 | Ywach