Ježčí
Ježčí
V trávě za soumraku
jsou tiší
jak první hvězdy
jejich kroky
píší do rosy
tajnou abecedu noci
Nosí v bodlinkách
kousek tmy
a trochu měsíce
co spadl do zahrady
když nikdo nedával pozor
Pod keři bezu
schovávají mapy
ke studánkám času
kde pijí ptáci
a rostou tam
zapomenuté sny
V jejich očích
zraje ticho
jak první podzimní jablíčka
a oni vědí
že každá noc
je jen další způsob
jak se dotknout věčnosti
Někdy za úplňku
když zahrada usíná
stávají se strážci
těch malých zázraků
co přežívají
jen v šeru
mezi bodláky a hvězdami
Komentáře (12)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
tvá poetika den ode dne zraje
a vydává nám po kapkách chuť laskomin
a vykresluje citlivě přírody skryté taje
a osvětluje zákoutí, kde pro mnohé je stín :)**
30.12.2024 10:57:18 | šuměnka
děkuju za milé zastavení v krásně tepaných verších :-) největší poeti jsou určitě ti dupkající drobečkové. :-)
31.12.2024 05:25:43 | Ywach