Starý dobrý slunce chytá sumce

 

Střepy v prázdných ulicích,
nahrazují sních, řežou a oslepují
stovky očí a stovky tváří v nich
...a můj stín roste, chce být větší
stejně jednou zmizí



Vidím to, i když se to neodehrává,
je to jen hra v mé hlavě


a stejně to cítím na jazyku,
kde se sliny mění v popel.

na rohu hodiny vyplivnou čas
ručičky v tempu pulsují
čas nikdy neexistoval,
jsi v pavučinách,
čas je jen spálený papír
popel rozfoukáš

V zrcadle plavou vzpomínky,
rozmazané, jak kresba na skle
Kde je to místo, kde zemřelo ráno?
Nikdo už neví, a přesto všichni chodíme
do stejný řeky kde se topíme

Ulice, plné rozbitých snů,
pošlapané davem
ale já už dávno tudy nechodím


duše si pamatuje atomovej hřib jednoho dne

už nastupuje na jinej vlak a jinou kolej

jede tam kde vychází staré dobré slunce



snad dojede a nenarazí zas na slepou

KOLEJ

 

 

 

 

.