Prosinec

Byl poslední měsíc roku, sněžilo,

příliš pozdě na život.

Pod nohama cesta.

Vpravo, vlevo, dolů.....

 

Cesta bez smyslu, bez cíle,

cesta sama o sobě.

Modrozelené smrky

tonuly v zasněženém šeru.

 

Stíny na skle chladly

a světlo v unavených oknech zhaslo.

A v mém prochladlém srdci skučely otázky.

Na každou jsem znal odpověď,

ale z nějakého důvodu je zapomněl.

Zapomněl jsem je v tom shonu všech marností,

snad si jednou ráno na všechno vzpomenu.....

 

Padal sníh.

 

Byl měsíc posledního roku,

prosinec mi ležel na duši

a cesta mi utíkala pod nohama,

i když jsem už přišel pozdě.....