83. Cesty 2024

Někdy víme o druhých všechno
radši bychom neměli vědět nic
o západech slunce a východech lun
ve ztracených básních miliard včel o kráse květin
na cestách za mřížemi psí oddanosti a kočičím teplem domova
za křikem vlaštovek
jak krátké výkřiky vášně
před táhnutím za houkáním velryb a lokomotiv
v dálavách bez začátků a konců
kde se rozdávají kousky štěstí
ve virtuálních světech
a v betonových džunglích klenb mostů nad dlouhými řekami času se naše osudy splétají jako provazy
a v jejich uzlech jsou naše křižovatky kde hledali jsme v mlze Polárku
aby jsme si skulinami v bublinách Instagramu vyznali lásku a snili o hnědých očích
a houpání v bocích a přešlapování před semafory
podej mi ruku a vezmu Tě do neznáma bez zlatých sejfů a jiných životů
kde rozdáme radost pocestným...