Zem se stala načechraným nebem,
nebe zemí temnou jako eben.
Po jointech a tvrdém chlastu
vrávorám, jdu mimo cestu.
Poblil jsem si špičky bot
a kamarádi o překot
ženou se k vagónu s vysokým číslem,
nemůžu mluvit a nemůžu myslet.
"Konečná, tak vystupovat, hej!"
Nevím, kde jsem a jsem hotovej,
ve dvě třicet prázdná okna domů,
nevím, kde jsem, vím jen, že chci domů.
Trmácím se ulicemi, zmrzlé ruce v kapsách,
teče mi z nosu a nemůžu nikomu napsat,
zase jsem prohrál,
už zase jsem prohrál.
Uprostřed silnice,
přes mrtvé sídliště,
skrze keře a křoví,
tunely s graffiti, jak ruličkami novin
procházím sám,
co krok, to sáh,
zase jsem prohrál
a chce se mi chcát.