z vánoc mi zbyla loňská borovice
co jednou setneš nemůže být dnešní
a suchý z barbor – zase se ptej třešní
prosinec nepros – kaput … jednatřicet
zase mi omší co mi dali jiní
a jiným omší PF mých já se mnou
protři mi oči zlatý co se nemnou
mír, slunce v duši! … jen já kdo tu stíní
lechtivá na čas chtěla bych se usmát
jak racek rybě ve vlnách až k smrti
řek bys cejn v krku jen křeč z ustrnutí
neztratit sebe půl svých půlek … tu snad
:) capu, moc děkuju za zamyšlenku. Jsem sama sobě ten největší stín - ale jinak slunce, kam se podíváš :D Nesu to hrdě a nakládám ještě celý tenhle rok, bo to bude něco vážit ... odlehčuju smíchem. Tak už jsme dvě, oporo:*
04.01.2025 11:12:58 | lawenderr
ST a neobejde se to bez komentáře:-)
jen ty, kdo tu stíní?
vážně jsi vzala na sebe všechny stíny světa?
tož nabízím se jako opora
ale vzhledem k té přesile, as bude po nás veta
spíš o trochu dřív, než o trochu později*
lechtivej čas je k smíchu pírku
když zašmydlí pod nosem, přinese na čas alergii?
můj komentář je nevážný
tvý dílko - vážně skvělý*
04.01.2025 00:14:40 | cappuccinogirl