~~~~~~~~~
Nad parkem Lužánky
je ulice do kopce
my jsme tam bydleli
v nešťastné třináctce,
ta také nešťastná
jednou málem byla
ale ta smůla jakž takž
ta brzy přebolela.
Ten starý dům
má čtyři poschodí
balkony jak v zámku
to se málo už vidí,
široká schodiště
a masivní zábradlí
kluci po něm jezdili
snad ani nespadli.
Z druhé strany dvůr
a schody do zahrady
za sebou dvě
i s altánkem tam byly,
na první trávníky
kytky,klikaté cestičky
a ovocné stromy
a taky lavičky.
Jak běží léta
často vzpomenu si
kde kus svého dětství
já kdysi prožila si,
ty moje vzpomínky
vrací se rády
na kouzelný altánek
a na ty zahrady.
Park za Lužánkami
je dávno k nepoznání
během půl století
se všechno nějak mění…
~~~~~~~~