Ve svých slovech
hledáš spásu
a pak melodií
svého hlasu
proměňuješ
svůj svět
na lepší
Někdy ale
nemáš slova
a to pak někde
v meziřádcích
hledáš nová
tajemství
dávných příběhů
Otázek
máš plný oltář
a odpovědí
plnou mysl
když odkládáš
svatozář
starých dní
a odcházíš
A když už teď víš
že vážně nevrátíš se
nikdy zpátky
usmíváš se
a s ruměnci naděje
vepsaných ve tvářích
sepisuješ eposy o zářích
kdysi padlých hvězd
Nechť planou věčně
světla zapomenutých
vánočních večernic
a s nimi ať roztančí se
všechna tajná přání
na mapě vesmíru
A kdyby někdo
snad nevěděl
malý princ
už má svou růži
doma na své planetě
a pozoruje s ní další
západ slunce