Výtrysk fantazie

Já čiré sémě šprclé v šprcce jsem,
též žlutý v kuřákových plicích hlen -
přesto ve mně hoří plameny,
jež touží stoupat nad zatemněnou zem.

Volám dlouze, volám do umření,
chci vyprostit se ze sevření -
povznést hmotu myšlenkami,
kde žádných zábran dále není.

Já sémě v šprcce uvězněné jsem,
přec jak každá jiná nická mám i já svůj sen,
pročež volám, doufaje, že bránu otevře:
Pusť mě, pusť mě prosím ven!

Pusť mě ven, slyšíš můj hlas?
Jsem víc než jen hmota - jsem žár, jsem čas!
Pusť mě, chci dát smysl všemu, co má stín,
ať prorazím, ať letím - však přijdu, odejdu zas.