Anotace: do třetice jsem si zarýmoval inspirován nesmrtelnou poezií Roberta Křesťana a jeho Druhé Trávy, čímž mu skládám hold...
Ruiny starých měst
kovárny plny mužské síly
prorokoval tvůj věrozvěst
a já vzpomněl vlasů víly
Věže jak šatlavy vítají soumrak
blíží, ach blíží se každou vteřinou
ubíjí tě ten mamon jak mrak
zpod duhových červánků peřinou
Zlátne i ta bojovná chvíle
kdy prosili jsme o pomoc
já dlužím té pihovaté víle
své srdce noc co noc
Přijdi a vylej si mozek
do kraje prchlivého jak stín
to jen nosí tvé myšlenky mezek
a všechno se ukončí jen ve tvůj klín
Víla Zvonilka tajemství má
celou louku rozpíná.
Bez ní není života
a květy usychají bez léta.
Její šat veselý
rezonuje krásy.
07.01.2025 15:18:15 | mkinka
moc děkuji za poetický doplněk i za ST
07.01.2025 15:20:14 | Pablo Kral
Rádo se stalo, název víly zvonilky je z mé oblíbené knížky,co jsem četla v minulosti dětem.Je to pohádka taková, že s vilou je vše krásné jako slunce jasné.
07.01.2025 15:24:00 | mkinka
Kéž by, ale realita je jiná (všem známá). Každopádně Tvá Víla Zvonilka mne potěšila
07.01.2025 15:32:26 | Pablo Kral
Připomněl jsi mi, když jsem jí svou zvonilku vyprávěla neteří zuzance a synovci Davídkovi,to bylo ticho, že by i špendlík bylo slyšet spadnout
07.01.2025 15:34:17 | mkinka