Bez uzdy a sedla

Pár zamilovaných koní běží mi hlavou

do schodů ze starodávných závitů

ty zbrocená tyrkysovým světlem

na konci trati neznáš korun trnových...

 

Běží jak filmy z kina, uvnitř divocí

duní jak sudy z poctivého dubu

tráva odsečená kopyty voní konopím

a třmeny hladí schoulené sny...

 

Jaro vyplavilo přezku z jezera

uvitou z roučí, svěcenou tvým dechem

svým ržáním opouští tmu vesmíru

mizením netotožným dnem i mechem...

 

Trysk vyvěrá z vlhkých nozder

slano po nich, slano před nimi

prosím jen ty dva bílé jezdce

by v mé hlavě koně taky milovali...