Až odkvetou tvé stráně
motýlí štěstí odnese vánek
pak zkusíš se pokusit
jen aspoň na chvilku
ty zloby pokosit
jak rákosí rybíků
a do nádoby jistoty
uzamknout své strachy
rozplynout se s mraky
a v momentu slunovratu
ve vývratu stromu vichřice
zapýřit se za své činy
že nedokázal jsi být jiný
tvé zločiny zůstanou
za branou reality
za hranicí událostí
vetkané do tvých kostí
a ty padajíc v zapomnění
ještě se ohlédneš
zbavený snění
v pustině kde už nic není
v ten moment zmarnění
Desatera vzpomeneš
a pochopíš
co pravda byla
a co lež.