Pro smetí
odsekl
když ptala se
Kam jdeš
a s prázdnýma rukama
prolétl okenním rámem
jistě to tušila
lež jako věž
prokletím ženy
je vědět
vše dopředu
snaž se jak chceš
nikdo to nesvede
lépe
vždyť kdo by dokázal
tak jako ona
s podivným klidem v tváři
potichu říct
Ano, ovšem
na samém konci
cesty
slepé