Zacyklení

Po stráních plíží se dívka, zima,
Do stébel tepe kovář, mráz,
Zase jednou mění se nám klima,
A v popel se hroutí další kalendář,

Vločky naléhavě sbíráš si do klína,
A opět ztrápeně se k nebi ptáš,
Proč teplo dětství odchází s nima,
Proč zas umírá vše, co důvěrně znáš,

Snad by ti na prstech utkvělo stříbro jitra
Snad abys ocenil letního slunka zář,
Musíš už vědět, že není zaručené zítra,
Že každý mžik oka překreslí tvůj snář,

A víš, že pod sněhem zhasíná jiskra,
Příroda odhalí nemilosrdnou tvář,
Však alespoň už nepálí tě jizva,
Kterou celý rok skrytou máš

Věz, co zveš ztracené, najdeš uvnitř nitra,
Vše po čem prahneš, tam schováváš,
Vždyť si jen svíčka, co chvilku tmou kmitla,
Tmu a chlad už znáš, tak čeho se obáváš?