Mořské vlny.
Mořské vlny.
Kolik, vlny mořské, znají
osudů rumem zmáčených ?
Co zoufalství pohltily
a, nikdy, nic nevrátily zpět.
Na žebra lodí hrají,
v krutosti nespatřují hřích.
Mocné jsou a vždy byly,
jen albatros dokáže je přeletět.
Mohutné - s lodí si hrají,
vlídne-li, loď šťastně dopluje:
jsou i, co soucit mají.
Když bouře je a vítr zvedne,
mnohá loď marně bojuje:
zlomená - na dno sedne.
Komentáře (13)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Víš, co si myslím, Kane?
Lidem souš, ptákům nebe, moře rybám...
Ptáci - rozumějí tomu nahoře, ryby tomu pod hladinou, jen člověk jako by nerozuměl. Téměř ničemu. Chce dosáhnout nad oblaka a přitom zakopává o krtince, na břehu rozjímá o moři a jeho bezedné slánce vln a přitom leckdy nerozumí vlastním slzám...
Moře - to život dává i bere a lodě o tom vědí své...
Jen zamyšlenka co přišla s krásnou básní.
A můj obdiv máš - za ty rýmy*
18.01.2025 20:47:05 | cappuccinogirl
Jen člověk a sousedi mají ambice do všeho strkat nos, a pak to tak vypadá a dopadá.
Díky za zamyšlení. :-))
18.01.2025 21:09:54 | Kan
Tenhle koment je jak cumel:-)))
Jen člověk a sousedi??? Takže vlastně všici:-)))
Soused - to je krásná klasifikace zvědavosti:-)))*
18.01.2025 21:14:06 | cappuccinogirl
Přišlo mi to, jako dobrý nápad. A kdo je zvědavější, než "dobří" sousedé ? :-))
18.01.2025 22:20:33 | Kan
jak to, že ne?
kolik už toho na pláž donesly a vyvrhnuly
a kolik věcí v písku navátých se s vlnou žene
něco si v hloubce nechají - možná snad kvůli
nostalgii nebo pietě - pro osud role v scéně
:)
18.01.2025 11:55:09 | šuměnka