Anotace: Jeden velice archivní počin. Psala jsem ji do soutěže na základce.
nad střechami svítá
a nové dny se krčí v ulicích
kde stín se s šerem vítá
jen městské krysy slyší hlasy prosících
my ne
jsme slepí k prasklinám na pobořených zdech
o něž se opírají
falešně smějící se ženy
s vratiči ve vlasech
Už na základce jsi takhle psala?! Super! :-)
02.03.2025 09:36:17 | LaBruja
Díky! :) noo byl to druhý stupeň, třídu si už fakt nevzpomenu:D ale už tehdy jsem spíš víc tíhla k próze, takže moc podobných počinů nevzniklo
02.03.2025 09:58:47 | Zissie Nix
No paráda a velká škoda, že víc básnických počinů nevzniklo, já osobně tam vidím výrazný talent :-)
02.03.2025 10:12:20 | LaBruja
Klobouk dolu smekám... Nééé, žádný bohužel nemám. Ale tohle je opravdu super! A na slečnu ze základy, kterou si tehdy byla, je to hodně vyspělá vidina světa.
20.02.2025 12:23:51 | Gaspi03
Prečo sa tomu nedivíš? Mne jej neumiestnenie nedáva zmysel :)
26.01.2025 20:22:35 | Dávid
Úplně nevím, jestli učitelský sbor něco takového čekal. Zkrátka ostatní díla byla vesměs optimističtější, plnější lásky, sluníčka a dalších hezkých věcích, jak se asi na školáčky sluší:)
26.01.2025 21:03:15 | Zissie Nix
O archivech je známo, že skrývají skvosty... super, že tohle bylo "oprášeno":-)*
26.01.2025 00:36:27 | cappuccinogirl