Komu se dá věřit? :(

Vize muže nad propastí
škarohlíd s tváří anděla
oči naplněny vztekem, sevřené pěsti
v beznaději duše omšelá

stojí tam a má ten dojem
že štěstí je jen zašlý pojem
mráz přejíždí mu v morku kostí
s oporou v podobě vlny zlosti
se slovo jeho nese
mohutně jak proudy řek
hlas- zbylý pozůstatek zašlé slávy
pluje na konečnou výpravu lesem
věští konec éry lidí
teď začíná se nový věk

vichr pohrává si s trsy trávy
faleš s pomstou snoubí se, každý šidí
srdce šidí
a vlna lží se line
strhává vše, slitování nemá
klameš sám sebe:" třeba nás mine"
vše láme se a dělí dvěma

odměna za ztrátu úcty a hodnot
dar, který nelze vrátit zpět
dar každému z nás, pro námahu a pot
jež je trestem za prohnilý svět