šumění ulic

Šumění ulic

Procházím - už tichým - městem, 
zfetovaným pozdní noční hodinou, 
kráčím rozhodně s výhružným gestem 
a snad mi blikající lampy prominou: 

neřesti, které dnes opět páchám 
na městě a na svojí svatozáři,
jenž cigaretou a pivem zapáchá,
jenž rozpouští se na mé tváři. 

A do série ran do mého svědomí, 
kromě ženy, přidává se ráno,
když noc jako já již ztrácí vědomí,
jež ztratit jsem měl již dávno.

A z další probědělé brněnské noci 
mi v paměti zbude jen šumění ulic,
kdy celý svět měl jsem zas v moci, 
ale teď se, nejméně den, nezmůžu na nic.