Běh ke svatyni bolesti

Ve slaném nálevu úsvitu,

kde rány koupou se v křiku,

probouzím se do očistce,

co chutná po krvi a železu.

 

Mantry hoří na jazyku,

vydechuji prach svých slin,

z pekla do reality, nezbedníku?

snad jen hlouběji do modřin…

 

Nohy duní v symfonii křiku,

kosti praskají, klouby kvílí,

svaly se trhají a šlachy zpívají,

zpívají, nádhernou hymnu trestu.

 

A já běžím dál.

 

Bič a ostří v dlaních nevěstky,

šeptá mi ďábel slova hříchu.

Učí mě milovat odpor v tichu,

Žádné slova, jen samé šestky.

 

K oltáři běžím v záři svící,

ne jako oběť, ne jako klaun,

ne jako hříšník s prosbou ve sklenici,

 

…ale jako pán, ten úžasný klam.