Slib
Slib
tak po kamenných schodech,
jsem vystoupal k lavicím,
v kostele sv. Mikuláše.
Tam pod oltářem,
hledíce na anděla,
jsem složil slib,
pro tebe, pro nás.
Když neuslyšíš moje volání,
tak já počkám třeba roky,
i když neucítíš moje pohlazení,
tak já už vím co chci.
Ano jsou zvláštní náhody,
ale tohle už by bylo,
jako hodit kostkou,
stokrát šestku v řadě.
A jednou na rohu u čajovny,
kde jsem tě viděl poprvé,
nebude jen tvůj stín jako dnes,
ale zase tě obejmu.
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Tomuhle slibu věřím. K čemu se srdce zavázalo, to duše stvrzuje, to je citelný - z každýho písmenka, tyhle řádky dýchají*
02.02.2025 01:27:39 | cappuccinogirl
Mě to přijde na hraně poezie a prózy, záznam pocitů, tak jak skutečně teče,
zas trochu jiná tvorba než tu běžně čtu
02.02.2025 00:11:03 | KarMa
Ano, chvílí jsem s tím zařazením bojoval a pak jsem nechal zvítězit obsah nad formou.
02.02.2025 05:45:28 | Kamikadze
je to ale takové citlivé téma, které hodně lidí prožívá, když čtu dílo povícero zdá se mi více poetické
03.02.2025 19:19:30 | KarMa
To jsem rád, že to tak vnímáš :-), má to víc rovin, o kterých vím jen já, o to hezčí je, že vás to tady oslovilo, upřímně jsem překvapený, je to tak osobní že jsem měl trochu obavu jestli to někoho osloví. Stalo se dne 01.02.2025 Credo, ergo sum.
03.02.2025 19:41:24 | Kamikadze