dívka s bílým šátkem
dívka s bílým šátkem
Na přístavním molu, kde slaný vzduch
lepil vlasy k tváři, stála dívka.
Její uniforma, bělostná jako křídla racků,
nesla na límci modré pruhy,
jako vlny, co nikdy neopustily břeh.
Vítr si pohrával s šátkem,
který vázal její krk,
a ona hleděla na obzor,
kde se moře ztrácelo v nebi.
Její boty, ošoupané cesty po palubě,
stály pevně,
ale její pohled mířil k dálkám,
kde kotvily sny a lodě.
Loďky přivázané k molu
se houpaly v rytmu přílivu,
a jejich lana vrzala,
jako by zpívala písně o návratech.
Dívka, tichá a nehybná,
jen sevřela v ruce starý kompas,
jehož jehla se nikdy nezastavila.
A když slunce zapadlo
a první hvězdy se rozzářily na nebi,
v jejích očích se zaleskl odlesk cesty.
Stála stále na tom molu,
jako maják pro ty,
kteří se možná už nikdy nevrátí
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
majáky mě odjakživa přitahují...vždy když vyplouvám hřeje mě vědomí že je mám v zádech...
03.02.2025 19:34:53 | enigman
přečetl jsem několikrát a Tvoje "námořnická" příjemně zaujala, a ačkoliv to není můj styl, zaslouží si ... ST**
03.02.2025 09:45:02 | Pablo Kral
Četl jsi příběh námořnice,
co pluje dálkou snů,
a třebaže není tvůj styl,
poslal jsi vítr do mých plachet.
Snad v těch verších není kompas,
co by ti ukázal pevný směr,
ale díky, že jsi na chvíli vplul
do mého světa pod hvězdami.
Každý má své moře,
své cesty a obzory,
a já ti děkuji,
že jsi zahlédl odraz vln
z toho mého.
I Tobě hezký zbytek dne, Pablo Krali. :-)
03.02.2025 10:49:40 | Ywach
pěkné, stylové, tématické a zajímavé, děkuji za veršovaný dovětek, zaujal, pěkný zbytek dne přeje Pablo...
03.02.2025 12:06:24 | Pablo Kral
něco mi to připomíná :)
03.02.2025 09:33:58 | nehledaná
Snad je to ozvěna,
co tichounce zní,
vzpomínka,
co se jako pták vrací
na krajinu srdce.
Možná je to úsměv,
co v skrytém koutku čekal,
nebo dotek světla,
který znovu rozehřál svět?
taky tiché díky za návštěvu a ať se Tvůj den vydaří. :-)
03.02.2025 10:38:26 | Ywach
Díky tvým veršům hledím do dálky... možná až za obzor vzpomínek a cest života... pohled na vzdálené, snad splnitelné sny... a to vše v čistotě bílé. Bílého šátku jako svit majáku...
Krásná vize, co navozuje nostalgické i nadějné pocity :-)
03.02.2025 08:59:43 | Rafinka
Tvoje slova –
křehká jako pírko na hladině,
nepřehluší je ani hlas příboje.
Snad je to bílý šátek,
co rozevírá dálky,
snad je to maják,
který nás vede
za hranice přítomnosti.
Děkuji,
že jsi se na chvíli zastavila,
dotkla se těchto obrazů
a nechala je promluvit.
I Tobě přeji krásný zbytek dne, milá Rafinko. :-)
03.02.2025 09:11:33 | Ywach
zaujal mne ten kompas, víš:
zajímavost - severní konec střelky obvykle míří k jižnímu magnetickému pólu :)*
a ta dívka samo sebou taky - ošoupané cesty - od paluby k molu
a maják - za jehož světlem vždy se navrátíš :))
03.02.2025 08:08:16 | šuměnka
V dlani svírala kompas,
jeho jehla tančila neklidně,
jako srdce, co neví, kam patří.
Toužila možná po pevnině,
ale vítr ji vedl k vlnám,
k místům, která znala jen v snění.
A tak stála,
rozpolcená mezi domovem
a voláním dálky.
Ošoupané cesty?
Snad ne krokem,
ale vzpomínkami,
co zůstávají na botách.
Paluba, molo –
nejsou to místa,
ale kapitoly.
A kdo by mohl říct,
že cesty,
i ty neviditelné,
neodřou kůži?
Díky za návštěvu, milá šuměnko a přeju hezký den. :-)
03.02.2025 08:22:00 | Ywach