Film

Film

Děda

Vděčná jsem, za vzpomínky dávné,
na vesnici tradice vázne.
Ústřižky z dětství probliknou hned,
na skromný, dávný, vesnický svět.

Nejsem, až zas tak stará,
peří jsem ale drala,
žila bez mobilu a zdravě
starosti neměla v hlavě.

Film Děda vrátil mne zpátky
na stromové šplhací hrátky.
Na kyselá jablíčka z nich,
nikdy jsem nesnědla víc.

Krajinu točenou ve filmu
znám jak své boty, k ní tihnu.
V hospůdce, kde měli zábavu
míváme srdeční zástavu.

Takových filmů mít více,
při nich se roztáhnou plíce,
mozek se vcítí do děje,
srdíčko se jenom směje.