Dvě ženy sedí v baru,
slepý muž hraje na kytaru,
vzduch víří modře.
Všechno je stejné,
jen já tě nemám.
Když odložíš lásku stranou,
dostaneš barvu noci,
barvu jediného odstínu.
Jsem pořád na stejném místě
a v stejném čase.
Láska má svůj vlastní důvod a rým.
Říká se, že budeš milovat láskou,
dokud s tebou láska neskončí.
A já žiju ve světě odstínu
smutnomodré od Picassa.
Žít ve světě bez tebe,
chodit na stejná místa,
vidět pořád stejné tváře.
Všechno je Picassovsky
smutnomodré.
Všechno je stejné, jen já tě nemám.
Láska má vlastní důvody,
má své roční období
Jsem na tom místě a čase,
dokud ta bolest nepomine
Vše je smutnomodré,
žít ve světě bez tebe,
Picassovsky smutnomodré.
Není nic, co bych mohl dělat,
budu jen čekat, čekat na tebe.
Vytvořeno AI
slepý muž hraje na kytaru
a modro od oparu
světel a mlhy a atmosféry zdejší
ve světe odstínů - co mnohdy mizivé - tak v duši trvalejší :)**
05.02.2025 14:49:55 | šuměnka
kto z nás nezažil...smutnomodro čakať a keď už prestaneš čakať, príde...nie tá istá, ale Láska
05.02.2025 12:52:59 | gabenka
Ukládám si - do sebe, k sobě
tohle smutnomodré zrcadlo,
občas si sem zajdu
a podívám se do očí toho
kdo se mi, někdy, tolik, podobá*
05.02.2025 12:36:40 | cappuccinogirl