Střepy z nemocných duší

Získávat nechtěné 

Přestat si všímat

Ve spánku rozhodnout

Ve shonu dřímat

-

Konečná stanice

Protisměr dálnice

Sám sebe nabízet

u kraje silnice

-

Na tisíc nemocí 

stejné mít léky

Zůstávat chvíli

a odcházet věky

-

V mysli, co dávno už 

přestala věřit

tunely bez dveří 

s nápisem EXIT

-

… Kde všude’s byl! Víš, co to je,

hrát tragédii bez děje,

kde vraždíš svoje naděje.

-

Prostor končí mřížemi

a nic po tobě nechtějí,

jsi tu sám a se svými

a modlíš se jen potají;

chceš osvobodit od viny,

píšeš: Já se vrátím,

až prominu si zločiny.

P.S.: Odpusť, prosím…

-

Muset nechat o sobě

rozhodovat jiné

když kulka všech tvých myšlenek

správné terče mine

Ten závoj vlastních nemocí

ti výhled na svět cloní

Unavený z emocí

a pravdu mají oni

-

Teď jsme spolu znovu sami

s láskou, co nám zbyla

S děsivými vzpomínkami

zmrzačená těla

Hodnoty se proházely

Rovnováhu mučí

Romantika prohře čelí

Trpělivost válčí

-

Odvracíš se od zrcadla?

Svého já se bojíš?

Stále cítíš, že jsi někým,

koho nenávidíš?

Únava tě pohltila?

Dokola se točíš

v boji stálém, ale s ničím?

Hledáš, najdeš, ztratíš?

Přikládáš si důležitost?

Vinu za to cítíš?

Lásku živí tvoje radost;

ještě lásku dlužíš…