Lepší pozdě, než-li později

Lepší pozdě, než-li později


1. Pozdě v noci, zataženo

V bezčasí pocitů, vzpomínek, bílých lží
V mlze a za noci postava prochází
Snaží se rozpoznat, obrysy nalézti
Které snad prozradit pomohou, napoví
Co z těch tří věcí je co v jejím okolí
Co je to čím zrovna najednou prochází

Postava za noci tápe dál v ulicích
Ve městě pocitů, zastřené paměti
Bílým i černavým závojem halícím
Okolní noční svět a také, naštěstí
Duši co nahlíží zpod roušky tajemství
Co jak ta postava bloudí též pamětí…


2. Pozdní ráno, polojasno

Ráno pak probuzen z divného snu
Přemýšlím co asi znamenat měl
Za chvíli ale už ze dveří jdu
I když jsem o pravdě přemítat chtěl

Přítel a příbuzný vědět mi dal
Dědu dnes navštívit společně jdem
No a pak v špitále přemýšlím dál
O duši, smrti i životě mém

Doufáme, že jsme snad dodali mu
Alespoň trochu z těch potřebných sil
Aby moh zahnat zas nemoc a tmu
Aby tu snad ještě týdnů pár byl

Těžké a podivné pocity mám
Na hovno je do tmy odcházet sám


3. Pozdě večer, zase mlha

Dnes večer radost mít potřebuji
Krásu chci vidět a zpívat též chci
Protože život je prozatímní
Proto chci z života radost teď mít

A život dnes večer, výjimečně
Pochmurný rozhodně nezdá se mi
Zdá se že můj zpěv se líbí slečně
Která též rozhodně líbí se mi

O hudbě si potom povídáme
Pak o všem co aspoň trochu známe
Mě a jí ještě se domů nechce

Kráčíme mlhou a přesto přece
Zdá se mi těsně před úsvitem
Jako když slunce se odráží v řece...