Zpovídám se sobě… bývala jsem lodí…
Zpovídám se sobě… bývala jsem lodí…
Anotace: Za pět minut se ze mne přímo vysypalo tohle dílko... prstíky skoro umlátily klávesnici ;+) ...... Pravda nebo fikce? ;-)
Bývala jsem lodí, odvážnou i nejistou, plující do neznáma…
a teď jsem jen bublinkou v šampusu. /Chutná skvěle./
Jak rozbouřené pidimoře v láhvi.
Malá strašidelná bublina strachující se o budoucnost
jak panenka bez holčičky, kterou jsem bývala, než jsem byla loď.
Imaginární sestřička mé imaginární sestry. Měla jsem být dvě?
Povídaly jsme si spolu... ona byla parník.
Měla kotle, které žhavily nás obě
a moře se stalo světem. Je to pořád naše moře.
Jenže neexistovala. Já jo. Jsme spolu pořád.
Další strašidelná bublinka mi bublá naproti…
hupsneme spolu z láhve do sklenice… /chutnáme skvěle/.
Dycky spolu.
Neviditelno v mysli. Kouzelno v očích a špitavých tajných slovech
která jsme si pod peřinou svěřovaly…
Potřebovala jsem být dvě. Abych scelila svou rozpolcenost.
Usmívám se. Na ní. Na sebe.
Dycky budeme dvě.
To není schizofrenie…. To je potřeba nebýt nikdy sama. Podpora. Hra.
Jsme odvážná loď a silný parník ve flotile.
Kotle žhaví, niterní námořníci napínají svaly... a srdce...
Plujeme si životem. Bubláme. Jsme ve všem. Spolu.
Je to lepší, než jen já. Nebo ne? Být odvážnou lodí?
Něžnou bublinkou? /Chutnám přece skvěle/
;-))
Komentáře (19)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Chutnáš úžasně a ke skvělýmu pocitu si pomáhej - třebas parníkem, to je náhodfou skvělá volba a krásně tvoje...zatra, ráda tě mám, perlorodko:-)*
07.02.2025 09:32:07 | cappuccinogirl
já mám také své psycho-libůstky-blbůstky (jiné než obvykle tu mívám)...tak brzo se objeví v básních :), u tebe jsem získal inpiraci se svěřit
07.02.2025 00:04:35 | KarMa
Milá Rafinko, Tvá fantazie mne nikdy nepřestane udivovat, Tvé vidění světa a Tvé vize, nitro plné tajných skrýší a dvířek. :-)
V díle je pro mě toho tolik k objevování, pocitově proplouvám jeho vodními zákoutími a jen žasnu. :-)
06.02.2025 23:20:32 | Ywach
jde jen o hru fantazie,
já, že jsem lokomotiva
06.02.2025 22:34:12 | éterická
Malá papírová loďko,
co se chvěješ na hraně nekonečna,
tvé záhyby jsou jemné
jako dech hvězd,
a přesto se odvažuješ
plout temnotou.
Kdo ti dal odvahu?
Kdo ti pošeptal,
že i papír může nést sny
a rozbít ticho prázdna?
Tvůj trup nezná váhu,
ale neseš v sobě
celý vesmír naděje.
Hvězdy tě pozorují z dálky,
jako by se bály přiblížit,
aby neroztrhly tvůj svět.
A přesto,
pluješ dál.
Záříš bílým šepotem
proti černi,
co by tě chtěla pohltit
To mě jen tak napadlo, když jsem si četl Tvé dílo, Rafinko. Viděl jsem papírovou lodičku na okraji Vesmíru. :-) Ještě se vrátím. A vychutnám si Tvé řádky. :-)
06.02.2025 20:53:24 | Ywach