Je mi líto, příteli,
oba jsme v hloubi ale dobře věděli,
že přijde nevyhnutelný čas,
kdy v tomto boji utichne ti hlas.
Snad už více věříš ranám mým,
možná už chápeš, proč bojím se, ať spím či bdím.
Tiché kapky krve symbolem byly myšlenek, co nezvratně ve mně se uhnízdily.
A jizvy, co měsíce se nehojí prorokem toho, jak dopadnu v tomto souboji.
Je mi to moc líto, příteli.
Již v pekle mají přichystaný kříž a křičí,
ať pověsí mě ještě výš.