Země se otřásala v základech
a nebe zbarvilo se po inkoustu.
Domy se kácely po celých zdech,
a smutku kolem bylo spoustu.
Země se rozzlobila - a právem;
jak říci měla - tak už dost ?!
Stírám si pot s čela rukávem,
pláču - kašlu na důstojnost.
Země se uklidnila - kde budeme žít,
když nestojí kámen na kameni ?
Spím-li, tak chci se rychle probudit;
ale, jaké bude mé probuzení ?
Snad pro ten pocit psát poezii, na zemi lidé stále žijí dál --- matka to unese a pán Bůh s námi, pohladí její naříkání v korunách stromů, na zdraví komu? Nám. :-)
07.02.2025 18:35:01 | RadoRoh