Kateřina

Papír lehce žlutý
od paprsků slunce,
které oknem svítí
když se probouzím...

Papír lehce pomuchlaný
nošením po kapsách,
snad tisíckrát byl čtený
na nejrůznějších místech...

Ten prostý obsah
vryl se mi do paměti,
nutí mě vzpomínat
i brečet...

Těch pár drobně psaných písmen
čtu si snad pořád znova,
jsou to jen čtyři slova:
Kačenka...Káča...
Katka...Kateřina.

Život rychle plyne,
vteřina mizí za vteřinou...
Byla jsem Kačenka...
Káča...a Katka...
a dnes...
...už jsem Kateřinou.