Dýchám tok řeky
rudé pláčem
co nikdy se nezastaví
by přemýšlela
jen putuje městem
z jedné strany
na druhou
opuštěnými nábřežími
Pod římsami času
v kamenech otisky života
Každý den jedno setkání
a jedno opuštění
živí smí se smáti za mrtvé
Dýchám tok řeky
pěna tu po ní zůstává
a v té pěně duše sebevrahů...
"Každý den jedno setkání a jedno opuštění
živí smí se smáti za mrtvé" - pro mě nejintenzivnější část... Líbí se mi moc
10.02.2025 20:25:14 | narra peregrini
Děkuji, Narra... těší mě, že zrovna tahle část Tě zaujala... nejintenzivnější je i pro mě...
11.02.2025 19:22:13 | RadekČ
myslím, že mrtví se smějí za živé
protože živí se nějak smát přestávají
10.02.2025 19:02:24 | šuměnka