Rosa v mé krvi
v barvách podřezaných žil
stále sešívaných
nadějí života
V propasti mých stínů
stoupáš a klesáš kolem srdce
v žilách tepajíciích
co mlčí na povrch
a vyvěrá jak láva ve mě
na povrch v mlčení
samoty a beznaděje
A než jinovatka
jiskřící vše zchladí
a zhasne mi v dlaních
to jmění jiskřivé
do louže průsvitné se změní
a rozteče se v dál