Na dětské zvonkohře
tančí barevné korálky,
jak kdyby každé cinknutí
bylo tvým smíchem,
co skládá do kapsy,
aby ho měla na horší časy.
Nitky zvoní ve větru,
hračky z papíru se houpou,
a ona mezi nimi hledá
tvůj dotek,
co rozechvěje i ty
nejtišší stíny dne.
Na dřevěném kříži
se protíná nebe a země,
jako se v tvých očích
setkává bezbřehá radost
s jejím nekonečnem.
Večer zavěsí na zvonkohru
kousek svého dechu,
aby ti zpíval,
když vítr utichne
a ticho se stane vaším svědkem.
A ráno,
až se korálky rozsvítí v prvních paprscích slunce,
najdeš mezi nimi malý lístek,
na němž bude stát
jediné slovo,
co ti už dlouho šeptá –
navždy
Něžná, vlídná, nesmírně křehká báseň... bylo mi u ní moc hezky :-)) Děkuji.
14.02.2025 15:39:30 | Helen Mum
Zvonkohra a barevné korálky, co smíchem zní
to je panečku krásné rozloučení
se s dnešním modrým světem
pohlazenka na dobrou noc, děkuji*
13.02.2025 00:00:27 | cappuccinogirl
Je to od Tebe moc hezké a milé i Tobě dobrou noc a taky velké díky, milá cappu. :-)
13.02.2025 00:21:27 | Ywach
Všechny věci ve tvých básních mají duši. A to nádhernou duši.
Při čtení jsem zaslechla vzdálené cinkání, jak by ve verších bylo skryto... v jejich barevnosti... :-)
Zvonkohry mám ráda a korálky taky ;-)
Nádherneeeee!
12.02.2025 08:56:26 | Rafinka
Milá Rafinko, že ty máš určitě i nějaké cinkohry ve svém čarovném světě? :-) Děkuju Ti moc za bezva návštěvu, ani nevíš jakou mi udělala radost. Ať máš hezký den, podle svých představ.. i barev. :-)
12.02.2025 11:22:18 | Ywach