Spor o epitaf.
Spor o epitaf.
Muž:
Zde leží ten, jejž chomout ztrápil zcela,
a oprať jeho, v prachu se nuzně svíjí.
Zde leží ten, jehož duše odletěla
- udolána zlou a jedovatou zmijí.
Žena:
Zde leží muž, jehož jsem milovala
a snášela mu azur nebeský.
Život svůj bych, hloupá, za něj dala,
a on se ke mně choval nehezky.
Hlas:
Co na to říci, třeba mají pravdu oba,
ale, kdo z nich svírá trumfy v dlani ?
I, když je dnes prapodivná doba;
ale víme, zda je to muž, anebo jeho paní ?
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Hezký... vidím to na divadelní hru o 100 stránek delší a mohlo by se to jmenovat To není klaun :D
19.02.2025 12:54:11 | KarMa
další skvělej námět s hlubokou myšlenkou :))
a moje otřepaná fráze: "..to jsou ty úhly pohledů.."
**
ty dobře víš, že pravdu mají oba; lehce přetenkou
a že nic není stejné odshora a zdola - či odzadu a odpředu
/přestože díváme se na totožnou bytost nebo věc/
a proto epitaf buď může znít jak kec
a nebo jako moudrá linka toho, co tu po nás zůstává...
**
..i jako nic a všechno - vůně lehce létavá...
19.02.2025 11:45:43 | šuměnka
Myslím, že slova budou toho, kdo přežije svého partnera. " Aby věděl-a". :-))
19.02.2025 12:10:04 | Kan