Když zapomenou...

Odpouštět je třeba, živit v sobě pocit ublížení nebo zklamání - tím ubližujeme sami sobě. Pěkný závěr a verše, bohužel, opravdu ze života*

22.02.2025 00:15:39 | cappuccinogirl

Tentokrát jsem vybočil a použil téma ze svého života. Tak nějak jsem musel. Díky za koment. :-))

22.02.2025 11:02:57 | Kan

jedna z básní zdejších autorů, která mým životem jakoby nebo snad opravdu prochází? :)

21.02.2025 21:29:30 | KarMa

Básně by měly vyvolávat emoce a pokud se mi to podařilo, jsem tomu rád. Díky za komentář. :-))

21.02.2025 22:19:09 | Kan

..možná - si vzpomenou Ti - kde to nečekáš

možná - že chtějí Ti - které jsi v mysli opomněl

jedenkrát přání můžeš mít - a tisíckrát se nepotkáš

a tisíc marných čekání - pro jedno v síle ohromné :))

21.02.2025 11:53:54 | šuměnka

Je to o těch, které jsem neopomenul. Díky za komentář, za pěkný komentář. :-))

21.02.2025 12:02:35 | Kan

..potom je to, jak tu píšeš:

* nelze projít hluchou stěnou

* nechtěnou proměnit v chtěnou

chvíli byť jen zcela tiše...

**

Naději pak snídáš v medu
oblékáš ji v krocích k městu

až pohnutky dojdou k středu
Ti, co čekáš - najdou cestu :)**

21.02.2025 12:13:07 | šuměnka

Až přestanou být vlastním středem,
pak, možná, si dám ten chleba s medem. Děkuji za pokračování. :-))

21.02.2025 14:38:44 | Kan

Hezké, jen bych neoddělovala - někde - a - svá - čárkami.

21.02.2025 11:33:49 | Jordliana

1

Nejsi první, kdo má problém s mými čárkami v textu. Ale chci, aby se to tak četlo. Díky za komentář :-))

21.02.2025 11:59:57 | Kan