nemůžeš jít dál
jsi prázdný nápad
vypadlý do odpadiště snů
odpadlý
stojíš
pod propastí
vytržený z trnu
stonek holý
nehojíš
nebolíš
ale ztratil jsi to
proč tě rádi brali do rukou
nebolíš nikoho
protože nemůžeš jít a ublížit
pozpátku
a vítr tě neunese
jsi příliš lehký pro vzlet
jsi pírko z křídla kukačky
co už dokukala
jsi křídlovka s ohnutou hlavní
proti vlastnímu čelu
jsi čelenka
co ztratila vlasy
jsi aureola
na vodítku bytí
držíš se
dopředu i zpátky
staviteli
neviditelných mříží
prázdný nápad, nehojíš/nebolíš - jo to je stagnace jak vyšitá
povedlo se ti ji vyjádřit naprosto mistrovsky
jen dva poslední řádky uhly - a rozešly se vlastní cestou
stavitel mříží? nestagnuje, tvoří...
teď by to chtělo ještě někoho,
kdo všechno to mřížoví - zboří:-)*
26.02.2025 12:36:05 | cappuccinogirl
četla jsem to 2x -jak zvláštní je to text
trefil ses do atmosféry;
zaujalo mne to, vtáhlo a donutilo přemýšlet i se vcítit
25.02.2025 19:23:07 | šuměnka