Přinesli mi talíř plný kostí

Přinesli mi talíř plný kostí
hladce obraných od minulé hostiny
na prázdném talíři
se lesknou jako měsíční světlo

Vidličkou přejíždím po hranách žeber
jako bych ladila harfu

Kosti šeptají tak
jako mráz leptá okna –
tiše
ale s nevyřčeným významem

Cinkají o porcelán jako vzdálené kroky
jako pomalé procesí těch
kteří se nikdy nevrátí

V prohlubních pánve znějí ozvěny
ne slova
jen vzpomínky na váhu a tvar těla
do času vpletených

Chlad činí kosti křehkými
ale i když jsou obnaženy
stále si pamatují chuť krve
puls a hladké maso
které jim kdysi dávalo formu

Naléhavě vypráví
nežebrají
nepláčou
Pouze se připomínají