Žlutý král

přiběhla za mnou 
plná pampelišek 
od hlavy až k patě 
korunovaná věncem 

mluvila ke mně 
v zatajení něčeho strašného 
a nazvala mě 
Žlutým králem 

že prý přišla z jiného světa 
který není prorostlý 
pampeliškami 
ale kde neexistuje opouštění 

ptala se mě na věci jako: 
proč je náš svět plný krás 
když neexistuje věčná láska 
zapomnění v odpuštění 
touha zůstat a zbožňovat jeden 
jediný život kromě svého 

řekla: 
"proč trháte všechny tyhle květy pro někoho 
od koho nakonec časem odcházíte? 
je pro vás utržený květ 
symbolem opouštění?"

nutil jsem se promluvit 
připomínala mi někoho 
komu jsem kdysi utrhnul 
pampeliškový květ 

řekl jsem jí rozechvěle 
že květy trháme pro vzpomínku

"vzpomínku zabije smrt 
a před smrtí ten 
kdo zabijí lásku 
utrženým květem"

řekla a odešla 
a mně zbyla v dlani pouze karta žlutého krále 
která po ní zůstala na zemi 
kde stála 
a na jejím rubu bylo slovo 

“...Carcosa, kde jsem to jen slyšel?”