na tlapkách soumraku přiběhla noc
ovinula se kolem věže kostela - jako hebký dotek černých koček
a pak se propletla mezi staveními
opatrně aby některé neshodila
na jejím černém břiše se začala rodit světla oken
a přese všechno se našli trpící představou
že jejich existence nepostrádá smysl
Úzasná báseň. Klidně by mohla být zakončena světly oken, ale těmi posledními dvěma řádky pojala do sebe i neklid a emoce díla obohacují*
27.02.2025 23:33:41 | cappuccinogirl