Láska

Zas v sobě ten pocit prázdnoty,
co zevnitř mě zžírá.
Tak velká byla má víra.
Kdy s sebou si odnesla dobro ty.

Kam okolo sebe se opět podívám, 
zas vidím jen černé stíny.
Chytání jedině emoční splíny.
A stejně snaha je v tom že se usmívám.

Kam dokáže dohnat člověka láska,
Kdy od tebe chtěl pouze jediné.
Být poblíž ti, mělo být nevinné.
Pak zas se musela sundat ta maska.

Tak stojím tu doma ve stinných koutech
a zůstaje mlčky do stěny hledím.
Kdy začínám cítit jak se pomalu měním,
Ve zvíře svázané ve vlastních poutech.