Tycho

Na poslední auta já dívám se z okna
a kapoty lesknou se ve světlech lamp
a majáčků, které se co chvíli zardí,
na poslední auta, jež k domovu pádí.

Sirény znějí pod měsíčním Tychem,
já objímám polštář a nemůžu spát,
v oku žilky mám rudé a prsty v uších,
neboť mě vzdechy od sousedů ruší.

Kdo pochopí stínohru na stropě mém?
Tak prázdno je za vším, nic není pravé,
jen černočerná hra a málo světla,
jak tohle zvládat, jestli se můžu zeptat?