nedám se!

Zraněná
choulím se do peřin
Chráněná málo před bolestí
skládám si mozaiku
svých vlastních hloupostí
Chci pryč ta pouta
to tys mě spoutal
V naivnosti a přetvářce mě houpal

Jak svíčku si mě sfoukl,nejcitlivějších míst ses dotknul, srdce krvácí,když to tvé cit nevraci,
Stejně jak Ježíš na kříži,dobro zlem se oplácí
cítím bolest pod kůži
Jak vězeň za mříží
na kůži vytetováno mám tvé jméno,prý je to zakázáno...Tak stojím bez zbraní tvá loutka na hraní, slepá pro poznání co v lásce se smí a co nesmí,stojím tu nahá a v tváři ruměnec,tvůj zajatec přiznání k lásce je hřích,rány už nezhojim ,v dáli slyším už jen tvůj smích ale já se nebojím,tvou polovinu srdce už navždy odkrojím.
Bez zbraní,
bez šatů,
úplně nahá stojím tu
Loutka pro tvé hraní
Ve tváři ruměnec
a hanby otěže
Ránu už nezhojím,už se ale nebojím ,bodnou ránu sama si nasadim a tebe od sebe definitivně odkrojím