mohl

mohl jsem dávno

a snad i měl

jen nebýt jako slíva zpitý

otevřít okno

a do tmy vylít

zkušenosti

vše, co mi život

nacpal do hlavy

sedmkrátsedm

zvuk praskajících kostí

ten hluk je linka Oslo - cosi

jenomže co by potom

v duši zbylo

co stojí oběd

tvého prádla

velikosti

je lehčí kilo peří

anebo peří kilo

 

mohl jsem dávno

jenom chtít

sbalit si věci do dvou dlaní

sebrat se a pak za svítání

na stůl dát klíče

odejít

a víckrát neotevřít oči

na světě

kde se všechno točí

jen podle cizích snů a přání

 

tak ještě jednou

jedinkrát

vezmu to všechno do náruče

i tebe

cítíš, jak mi srdce tluče

vzrušením z toho objetí

...

teď

...

teď

...

teď ustalo

 

zeptáš se 

Co je ti?