Černá kočka.

Prolog:
Do ulice večer vstoupily stíny,
dnes je ten večer, ale jiný.
Za těmi stíny kráčí postavy:
jejich krok nejistý je a váhavý.

Je večer, druhého Listopadu,
zemřelých svátek - výročí.
Postavy jdoucí tvoří řadu:
černá kočka z okna vyskočí.

Co je to za divnou sešlost lidí,
do tváře žádnému vidět není.
Černá kočka za nimi slídí:
ráno, pak, nebude k nalezení.

Co vidět je, nejsou lidé,
jsou to jen představy,
které nám večer dušičkový
podsunul do hlavy.

Epilog:
To naše fantazie s námi si hrála,
a černá kočka ? ta se jen zatoulala.